Ahoj všem!
Dnešní článek bude tak trošku o všem a o ničem. Možná na to u mě nejste zvyklý, zas tak moc nemám ve zvyku se tu vykecávat a sdílet svoje názory na nesmrtelnost brouka. Teda jako jo, vím, že tu hodně často odbíhám od tématu a prndám o všem možným, ale dneska mám potřebu se trošku vyjádřit a možná i rozproudit diskuzi - už jen proto, že většinou diskuze pod mými články jsou fajn a bez rejpavých anonymů, za což jim moc děkuji, že se mi vyhýbaj, nebo že je pro ně můj blog zkrátka moc nudnej a not worth hating :)
Podnět ke článku vyvolala vlastně jedna slečna - blogerka, která mi psala, jestli si s ní nechci vyměnit banner. Slušně jsem odpověděla, že tohle zkrátka není nic pro mě. Kdysi dávno jsem si dala předsevzetí, že můj blog je můj koníček a MŮJ VLASTNÍ! virtuální prostor a nikdy se z něj nestane reklamní plocha. Jo, asi víte, že i spolupráce přijímám. Ale i přes to všechno většinu odmítám, protože zkrátka nechci být "prodejná děvka". Ale to taky jen tak někomu nevysvětlíte. Když už byste se snažili někomu vysvětlit, co je to vlastně blog a proč ho máte, tak jak mu sakra vysvětlíte, že nevemete věc zdarma jen proto, že byste si ji třeba úplně sami nekoupili, ale přesto ji mohli třeba někomu v okolí věnovat? Vůbec, proč nevzít něco, co ti někdo zadara nabízí, seš blbá?
To asi těžko někdo nezasvěcenej pochopí. Stačí chvilka a bude to tři roky, co tenhle blog existuje. V době, kdy jsem já svůj blog zakládala, si dovolím říct, že byl jeden z prvních českých oproti tomu množství. co je teďka. Tehdy české fashionblogerské scéně vládlo trio Sandra, Teruna, Adéla a český beauty blogy byly doslova v plínkách. Tehdy byla úplně jiná situace. V nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že budou beauty blogy někdy takovej fenomén, byznys a reklamní prostor. Že by mně někdo někdy poslal cosi zdarma k recenzi. A troufám si říct, že v současnosti opravdu nejsou výjimkou blogy, kde jednou z hlavních motivací autorky je mít co nejvíc followers a získat lukrativní sponzory. Abych se vrátila k prapůvodnímu impulsu, kterej mě přiměl sepsat článek - slečně jsem vysvětlila, že já na tohle moc nejsem. Někam se cpát, propagovat se, usilovat o co nejvíc čtenářů. Ok, možná na to nemám jen dostatek ostrých loktů a sebevědomí, to si taky někdo může říct. Možná to může svým způsobem bejt i pravda. Slečna mi ale napsala, že s tímto nesouhlasí, že je přece důležité být vidět a čím víc budu mít čtenářů, tím budu mít větší šanci získat sponzory.
Ale do cihly, je na tom něco zvláštního, mít blog prostě jen pro radost? (Poznámka pod čarou, slovo cihla teď hodně používám. Nemám na dámu zrovna nejvybranější slovník a s kolegyní v práci jsme jeden den zpytovaly svědomí. Takže teď už, když se povede udržet nervy na uzdě, říkáme: do cihly, to je taková zacihlená cihla! :) Jsem divná, že se nesnažím nahánět čtenáře po všech čertech a dostávání věcí zadara ale opravdu kurv cihla není primárním účelem mýho blogu?
Ne, opravdu to nedělám pro sponzory. Fakt píšu proto, že mě to baví! Ok, věřím tomu, že to baví i ty slečny, co maj každej 0,5tej post sponzorovanej. Bez ironie, věřím. Tyhle dvě věci se opravdu vzájemně nevylučují a na druhou stranu to zas nikomu nechci vyčítat, že sáhne po ledasčem zadara. Znáte to, proti gustu...Ale na druhou stranu, proč já mám blog? Moji přátelé mě mají rádi, i když ví, že jsem lehce máznutá po hlavě. Moje sbírka laků na nehty je cirkusovou atrakcí pro návštěvy, tak trošku názorná diagnóza choroby. Civilisti, alias lidé ne tolik kosmeticky zasvěcení, mě prostě nechápou. Svoje kámošky miluju nadevše, ale nepokecám si s něma, že je ten makeup od Chanelu tak super. Mně řeknou, že tak možná jó fajn, ale stejně nejsem normální, když si koupím makeup za litr.
Proto si strašně vážím toho, že jsem na netu našla komunitu lidí, která mi rozumí, se kterýma tyto svoje "slabosti" můžu sdílet, pochopí mě, a zároveň tím nemusím prudit okolí. Ačkoli, přesto, že většina lidí v okolí asi neví, že nějakej blog mám, tak moje slabost pro kosmetiku a nákupy celkově je celkem rozšířená. Zrovna nedávno jsem od kamaráda dostala 5 (!? :) moc fajn lesků na rty, což mi připomíná, že musím co nejdřív udělat recenzi. A taky mě vždycky dost překvapí, když zjistím, že někdo z mýho okolí čte můj blog. Tímto zdravím Šárku z Oř, Evču z PEF a bývalou spolužačku z pefky Barču :). Možná otázka pro spolublogerky, taky jste tím vždycky tak konsternovaný? On si možná člověk až neuvědomí, jak jde s kůží na trh :)
A vůbec, kdo máte blog, asi víte, že to nezabere jen pár minut týdně. Pokud to děláte fakt se zájmem, chcete vychytat co nejlepší světlo na fotky, udělat článek trošku o něčem, do toho třeba googlíte poznatky ostatních, kterými chcete článek obohatit...fakt to není hned. Někdy lituju ty známé blogerky, které čtenáři prudí, že přispívají málo, na blog kašlou. Ono když chce člověk stíhat školu/práci, nějakej ten sport, rodinu, přátele, koníčky, trošku odpočinku, tak na to prostě pouhých 24 hodin denně nestačí. To teda mluvím z vlastní zkušenosti, proto bych chtěla mimo jiné strašně moc poděkovat všem svým čtenářům za to, že můj blog navštěvují a čtou mě, přestože jaksi nezvládám přispívat až tak často.
Ok, uznávám, že jsem možná neřekla nic moc novýho, ale jednou jsem se vykecat musela...přeju všem krásnej a co nejdelší víkend....
PS: Nic proti slečně blogerce, která byla impulsem k sepsání tohoto článku. Není to jen o tom, spíš se jí tak nějak povedlo dát podnět k tomu, abych to, co už hodně dlouhou dobu nosím v neuspořádané formě v hlavě , sepsala do článku :)
