Bourjois shine lipstick Sunset peach

Ahoj všem!

Se rtěnkama to mám tak. Většinou se probudím s tím, že potřebuju nějakou určitou barvu a hned se ji pokouším shánět. A nebo prostě potřebuju nějakej odstín a nevím jakej, protože je trošku rozdíl mezi tím, jak si představuju, že mi bude slušet (asi jako Kayture s jemným obličejíkem a plnými šťavnatými rty) a tím, jak na mě skutečně vypadá (bože, hrůza). Proto jsem polkla pilulku hořkosti a uznala, že si nebudu kupovat nude rtěnky, protože mi prostě nesluší! Moje rty jsou od přírody relativně pigmentované a nepatřím mezi úplně světlé typy, proto co je pro spoustu lidí nude, vypadá na mě jako bych byla oživlá mrtvola. Já musím mít prostě jinou "nude", musím mít tu svou neutrální barvu, zkrátka o odstín tu ani nejde, ale o ten výslednej efekt. Moc hezké odstíny toho, co mi skutečně sluší, dělá Estée Lauder, jejich rtěnky jsou pro mě klasika a navíc příjemné na rtech.

A schválně - víte, jakou barvu rtěnek nesnáším? Oranžovou. broskvovou. Dobře, nenávist je možná silný slovo, ale zkrátka nikdy mě v obchodě nezaujmou. Proto jsem si ťukala na čelo, když jsem si vybrala na eshopu Elnino právě tento odstín - Bourjois Shine Edition v odstínu Sunset Peach! (Aneb levnější verze Chanel Rouge Coco shine?) Ale nezbláznila jsem se, spíš se zdá, že už se začínám (konečně) trochu líp poznávat a vytuším, co mi sedne. 

Protože prostě léto, zatoužila jsem po něčem lesklejším. Vím, že leskům současná "doba matová" moc nepřeje, ale mě si matné produkty na rty úplně nezískaly. A k horkým dnům a lehce opálené pleti trochu té záře prostě pasuje! Rtěnka má texturu přesně takovou, jakou byste čekali. Je velmi lehká, až gelová, neskutečně příjemně se nanáší  a  je přiměřeně lesklá. Barva je broskvově růžová a není plně krycí, proto zaručuje spíše přirozený efekt. Výdrž je pochopitelně přímo úměrná vlastnostem rtěnky, není to dlouhotrovající krémovka. Jsem s ní strašně moc spokojená, přesně splnila takové ty představy, které ani nevíte, že vlastně máte. Jedinou nevýhodou je pro mě absence nějaké pěkné vůně.

Zde mi posloužila sestra jako model, abyste měli srovnání, jak vypadá rtěnka na světlejším typu pleti.

Rtěnku můžete zakoupit za cca 160 Kč např. zde na Elnino.cz. Bourjois Shine edition lipstick. Chtěla bych moc poděkovat za poskytnutí produktu k recenzi zastoupení parfumerie.

Stockholm Day 2

Druhý den nás švédská metropole probudila ne úplně přívětivým počasím. Jako – ne že bych si chtěla stěžovat, počasí nám vyšlo nadmíru super, nemrzli jsme, zažili jen jednu krátkou přeháňku a jinak sluníčko, ale co si budem vykládat, člověk je po letošním létu dost namlsanej a sluneční svit je droga návyková.

Rozhodli jsme se vybarvit si lehce pošmournou sobotu návštěvou výstavy fotek „Fotografiska“. Když jsem si na Tripadvisoru vyjela návrhy aktivit ve Stockholmu, bylo mi jasný, že tohle nesmím minout. Jsem jen takový nadšený amatér, vlastně fotografiím prd rozumím, holka, co má ráda pěkné věci. Vystáli jsme si frontu, která naštěstí rychle ubíhala a po vypláznutí asi 200 SEKů za oba jsme byli vpuštěni dovnitř, v době naší návštěvy byly k mání tři různé expozice.

První patro byla taková moderna – slavné modelky, různé abstraktní a šílené fotografie, některý pro mě správně creepy, jiný až, bože, prostě úchylný. Ale jako celek – líbilo.

Hmm,co by na tohle asi řeklo konturovací gestapo?

Ve druhém patře se nám rozevřely úplně nové obzory, fotky zvířat z prostředí Afriky od Nicka Brandta, a já u některých otevřela pusu údivem. Jedním slovem krása a přesně můj šálek kávy. Musím říct, že zde i můj partner značně pookřál, neb fotografie modelek se záměrně vyretušovanýma prsama a genitáliemi ho úplně nenadchly. 

Mě obzvlášť zaujaly tyto fotky "mumifikovaných" zvířat u jezera Natron v Tanzánii. Tento jev prý způsobuje extrémně zásadité prostředí a vysoká koncentrace uhličitanu sodného. Autor prý jejich mrtvolky vzal a naaranžoval do pozic, jako by byly živé. 

Ve třetím patře nás uvítala skromná výstava s názvem „untold stories“. Fotky na mě rovněž docela zapůsobily, měly pro mě hloubku a autorce se povedlo nafotit opravdu oduševnělé záběry, i když to Tom zlehčoval svýma poznámkama typu „to je jasný, ta paní tam v rožku zvrací“, to mi přišlo fakt vtipný. Nejvíce se mi do paměti vryla tato fotografie, stejně jako některé obrazy je důmyslně vyfocená tak, že ať se koukáte z jakéhokoli úhlu, paní vás stále upřeně sleduje. Tak trošku brr. Celkově se mi moc líbila různorodost vystavovaných záběrů a rozhodně bych ji doporučila dále.  

Jakmile jsme opustili výstavní budovu, zdá se, že se počasí trošku umoudřilo a vítr se zklidnil. Musela jsem mít nějakou fotku z přístavu „a pak že sme letos nebyli u moře“.

Následující řádky budou o tom, proč se ode mě nedozvíte tipy na super fancy místa, které radí tripadvisor. Vzhledem k tomu, že jsme se v centru pohybovali převážně pěšky, jedli jsme spíše někde při cestě než abychom se cíleně vydali za restaurací tři kiláky zacházkou. Podle recenzí mě ale doslova nadchla veganská asijská restaurace Lao Wai. Ostatně proč ne, pěkně se tu projdem okolo přístavu a zajdem si tam, zatím jsme ještě neměli moc hlad. Za 40 minutek jsme tam.  Nakonec se ze 40 minut vyklubalo něco přes hodinu, navigace několikrát přepočítala trasu a my už tentokrát s jazykama na vestě a hladovým břichem nedočkavě vyhlíželi, na jakým rohem se hospůdla objeví. Hm, objevila, přestože nenápadné dveře jsme prvně přehlédli. Akorát mě nenapadlo si přečíst na netu o omezené otevírací době. V sobotu měli otevřeno asi až od 5 a to byly tak dvě. Tímto jsem se rozhodla vykašlat se na nějaké honění se za jídlem, zapadli jsme do nejbližší thajské restaurace a já svůj trpící žaludek nakrmila výborným krevetovým pad thai.

Hlad jsme měli tak velký, že jsme po nějaké době relaxace po jídle naznali, že se rovnou přesuneme někam na dortíček. Při neúspěšném honu na Lao Wai jsme míjeli kavárničku  Cafe 60 se sympatickými zákusky, proto jsme se nenechali dvakrát přemlouvat.  Dali jsme si čokoládový dortík a druhý se slaným karamelem. Oba jsme se shodli, že to byly nejlepší dortíčky v našem životě – vážně, ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na to vzpomenu a jestli něčeho lituju, tak že jsme tam nešli vícekrát.  Pozdeji jsem v recenzích zjistila, že nic moc, lidi si stěžovali na obsluhu a místo. Je pravda, takový docela retro, ale já si tam připadala tak nějak docela stylově, každej talíř jinej, pořádnej ikeáckej hrnek překapávanýho kafe a k tomu jsme si děsně důležitě listovali švédskýma novinama a plánovali, jak si tu koupíme byt a já požádám svého (švédského) zaměstnavatele o nějakou stáž ve Stockholmu. Jen tak na okraj, byty tam stojí ještě o něco vyšší částky než u nás v Praze či Brně v Kč a to je švédská koruna je cca 2,8 Kč.  Obecně to platí i pro ceny, všeho, je to tu zhruba 3x dražší. Ceny v číselné hodnotě jako u nás, ale vynásobit téměř 3x. Takže zase zpátky na zem.

Super vláčný čokoládový dort a karamelový, který chutnal asi něco jako marshmallow s karamelem dohromady. Musím říct, že tyto dortíky jsou jednou z příjemných věcí, která se nám vybaví jako první. Možná je to pro někoho smutné, ale koneckonců, jídlo (samozřejmě, až po wifi) je nejdůležitější potřeba :D a to podotýkám že narozdíl ode mě, co su mlsná jak koza, můj přítel tolik sladké neprožívá.

Hrozná fotka, vtipná momentka, ale musím ji sem dát, přesně vystihuje to "ježiš, už nefoť, už chci ten dort!!"

Pak už jsme se jen tak bezcílně procházeli, malinko zmokli, viděli krásnou duhu a koukli na stockholmský půlmaraton. A ano, větší množství lidí dokáže i ve Švédsku udělat pořádnej bordel, nemyslete si. Jen tu je také hned nastoupena úklidová četa. Pokračování zase příště, snad nevadí, že se tolik rozepisuju, ale jsem zkrátka plná dojmů!

  

Stockholm: day 1

Ahoj všem! Skandinávie je už hodně dlouho můj sen, sice jsem měla v představách nějakej road trip autem třeba na tři týdny, no ale začínáme postupně. Takže dneska vám ukážu report z prvního dne stráveného ve švédské metropoli. Když vidím, kolik mám na telefonu a foťáku fotek, nějak jsem zavrhla myšlenku, že bych se vám zmínila v jednom článku! Doufám, že nálož fotek vám pomůže spolu se mnou nasát zdejší skvělou atmosféru, protože se tu cítím fakt dobře. Kdo se cítí už méně dobře, je moje peněženka, ale o nákladech a cenách sepíšu nejspíš samostatný článek. Teď si nebudem kazit náladu :-)

Je to tak. První fotka je jídlo - a ještě ke všemu burgr. Letěli jsme brzo ráno, pak transfer z letiště, sraz s naším airbnb hostitelem, ubytování a rychle vyrazit za jídlem. Jelikož bylo krásný počasí, rozhodli jsme se jej okamžitě využít k venkovní aktivitě s tím, že muzea můžou počkat na později. Po cestě k naší destinaci jsme narazili na pěkně vypadající zahrádku Bar burger café. Recenze na tripadvisoru nic moc, jak jsem se později koukla, ale nestěžovali jsme si. Vyhřívali jsme se na sluníčku, pozorovali okolní šum a nedočkavě vyhlíželi naši objednávku. Když už dva stoly, co přišly po nás, dostali jídlo a my nic, začli jsme mírně nervóznět. Nedalo mi to a opatrně jsem se zeptala číšnice, jestli je s naší objednávkou vše v pořádku. Spěšně utrousila "yes, it's coming" a odběhla. Za nějakou dobu jsme sice burgry opravdu dostali, ale evidentně na nás zapomněli. S omluvou a nabídkou kávy a zmrzliny zdrarma, takže jsme neměli nejmenší důvod k nespokojenosti. Hlady jsem nezešílela díky tomu, že jsem fascinovaně sledovala stockholmský styl naživo všude kolem. Poté. co jsme si napucli bříška, už nám bylo naprosto fajn a okolní šrumec jsme nasávali při upíjení kávy (zdarma, haha) se sluníčkem příjemně pálícím do zad.

Co se týče toho stylu místních - já byla nadšená, i když pro spoustu Češek by to asi byla nuda. Osobně si myslím, že se máme ještě fakt co učit, abysme ze sebe dostaly ten východní lacinej punc  - když se podívám na naše ulice a ostatně i sebekriticky na sebe. Barvy zde vedou černá, šedá, béžová, holé kotníky (moc se mi líbí, ale prostě pro mě brrrrrr), na nohách nějaké pěkné mokasíny, slip ony, nebo nejčastěji tenisky typu New balance/airmaxy/superstary. A navrch nějaký pohodlný vlněný cardigan nebo pončo či trench. Vím, že u nás se nenajde mnoho fandů této kombinace, ale mě se to taky strašně líbí.  Na ramenou se Švédkám nejčastěji pohupuje nějaký kousek od MBMJ (naprosto neobjektivně schvaluju jako milovnice této značky), Fallabella (neumím posoudit, jestli real, nebo fake, ale aaaaach) a nebo Neverfullka (Vuittonky si mě zatím úplně nezískaly, ale když jsem viděla paní, jak si jede elegantně na městském kole v šedém huňatém kašmírovém cardigadnu a v předním košíku jí sedí Neverfullka v Azuru, dost se mi to líbilo)

Příjemně naladění po obědě jsme se tedy vydali na nádhernou procházku po promenádě směrem ke Skanzenu. Což je takové open air muzeum/zoo/park se zábavou pro děti.

  

Už samotná procházka je prostě úchvatná. Ne nadarmo se Stockholmu říká "Benátky severu". 

Ve Skansenu najdete zrekonstruované typické švédské "domečky", dobové farmy a chaloupky s ukázkou typických řemesel ale také něco jako minizoo se severskými zvířaty jako los, bizon, medvěd, rosomák (věděli jste, že se anglicky nazývá "wolverine"? Já furt že jakej vlkodlak či vlčice, musela jsem si to dát do překladače). Prostředí je opravdu krásné najdete tu zahrádky plné bylinek či růží, jezírka, parčíky...Netřeba dodávat, že tohle je přesně podle mého gusta.

Úžasní tuleni.

Zarostlá chaloupka

I odpadkový koš lze udělat stylově 

"Dobová" cukrárna, ve které jsem úplně viděla, jak si tam jde na koláček a kus lékořice Pipi dlouhá punčocha nebo děti z Bullerbynu. Atmosféru dokreslují vrabčáci, kteří na dvorku hopsají po stolečku a uzobávají nedojezeného skořicového šneka. Jo já vím, v cizí zemi roztomilé, u nás by mě to pěkně prudilo.

Pro unavené nožky přijde lavička v růžovém miniparku pořádně vhod.

Krásná zákoutí parku..

Na lavičce jsme načerpali síly, abychom se mohli vydat na zpáteční cestu, přitom také fotíme další krásná panoramata. A foto nahoře je ještě prosím úplně psycho kolotoč, to by mi museli zaplatit, abych na něj vlezla.

Co mě dostalo? Parádní metro. Některé stanice jsou takové obyč, ale jiné s plastickými "skalami" a spoustou malůvek. To se mi strašně líbí. Aspoň trochu to vyrovná tu neřesťanskou cenu :-)

Doma to neděláme, ale na cestách...take away dinner přišla vhod. A moc mi to chutnalo!

 Doufám, že se vám úvod líbil, pokračování přístě - navnadila jsem vás aspoň trochu?