Stockholm Day 2

Druhý den nás švédská metropole probudila ne úplně přívětivým počasím. Jako – ne že bych si chtěla stěžovat, počasí nám vyšlo nadmíru super, nemrzli jsme, zažili jen jednu krátkou přeháňku a jinak sluníčko, ale co si budem vykládat, člověk je po letošním létu dost namlsanej a sluneční svit je droga návyková.

Rozhodli jsme se vybarvit si lehce pošmournou sobotu návštěvou výstavy fotek „Fotografiska“. Když jsem si na Tripadvisoru vyjela návrhy aktivit ve Stockholmu, bylo mi jasný, že tohle nesmím minout. Jsem jen takový nadšený amatér, vlastně fotografiím prd rozumím, holka, co má ráda pěkné věci. Vystáli jsme si frontu, která naštěstí rychle ubíhala a po vypláznutí asi 200 SEKů za oba jsme byli vpuštěni dovnitř, v době naší návštěvy byly k mání tři různé expozice.

První patro byla taková moderna – slavné modelky, různé abstraktní a šílené fotografie, některý pro mě správně creepy, jiný až, bože, prostě úchylný. Ale jako celek – líbilo.

Hmm,co by na tohle asi řeklo konturovací gestapo?

Ve druhém patře se nám rozevřely úplně nové obzory, fotky zvířat z prostředí Afriky od Nicka Brandta, a já u některých otevřela pusu údivem. Jedním slovem krása a přesně můj šálek kávy. Musím říct, že zde i můj partner značně pookřál, neb fotografie modelek se záměrně vyretušovanýma prsama a genitáliemi ho úplně nenadchly. 

Mě obzvlášť zaujaly tyto fotky "mumifikovaných" zvířat u jezera Natron v Tanzánii. Tento jev prý způsobuje extrémně zásadité prostředí a vysoká koncentrace uhličitanu sodného. Autor prý jejich mrtvolky vzal a naaranžoval do pozic, jako by byly živé. 

Ve třetím patře nás uvítala skromná výstava s názvem „untold stories“. Fotky na mě rovněž docela zapůsobily, měly pro mě hloubku a autorce se povedlo nafotit opravdu oduševnělé záběry, i když to Tom zlehčoval svýma poznámkama typu „to je jasný, ta paní tam v rožku zvrací“, to mi přišlo fakt vtipný. Nejvíce se mi do paměti vryla tato fotografie, stejně jako některé obrazy je důmyslně vyfocená tak, že ať se koukáte z jakéhokoli úhlu, paní vás stále upřeně sleduje. Tak trošku brr. Celkově se mi moc líbila různorodost vystavovaných záběrů a rozhodně bych ji doporučila dále.  

Jakmile jsme opustili výstavní budovu, zdá se, že se počasí trošku umoudřilo a vítr se zklidnil. Musela jsem mít nějakou fotku z přístavu „a pak že sme letos nebyli u moře“.

Následující řádky budou o tom, proč se ode mě nedozvíte tipy na super fancy místa, které radí tripadvisor. Vzhledem k tomu, že jsme se v centru pohybovali převážně pěšky, jedli jsme spíše někde při cestě než abychom se cíleně vydali za restaurací tři kiláky zacházkou. Podle recenzí mě ale doslova nadchla veganská asijská restaurace Lao Wai. Ostatně proč ne, pěkně se tu projdem okolo přístavu a zajdem si tam, zatím jsme ještě neměli moc hlad. Za 40 minutek jsme tam.  Nakonec se ze 40 minut vyklubalo něco přes hodinu, navigace několikrát přepočítala trasu a my už tentokrát s jazykama na vestě a hladovým břichem nedočkavě vyhlíželi, na jakým rohem se hospůdla objeví. Hm, objevila, přestože nenápadné dveře jsme prvně přehlédli. Akorát mě nenapadlo si přečíst na netu o omezené otevírací době. V sobotu měli otevřeno asi až od 5 a to byly tak dvě. Tímto jsem se rozhodla vykašlat se na nějaké honění se za jídlem, zapadli jsme do nejbližší thajské restaurace a já svůj trpící žaludek nakrmila výborným krevetovým pad thai.

Hlad jsme měli tak velký, že jsme po nějaké době relaxace po jídle naznali, že se rovnou přesuneme někam na dortíček. Při neúspěšném honu na Lao Wai jsme míjeli kavárničku  Cafe 60 se sympatickými zákusky, proto jsme se nenechali dvakrát přemlouvat.  Dali jsme si čokoládový dortík a druhý se slaným karamelem. Oba jsme se shodli, že to byly nejlepší dortíčky v našem životě – vážně, ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na to vzpomenu a jestli něčeho lituju, tak že jsme tam nešli vícekrát.  Pozdeji jsem v recenzích zjistila, že nic moc, lidi si stěžovali na obsluhu a místo. Je pravda, takový docela retro, ale já si tam připadala tak nějak docela stylově, každej talíř jinej, pořádnej ikeáckej hrnek překapávanýho kafe a k tomu jsme si děsně důležitě listovali švédskýma novinama a plánovali, jak si tu koupíme byt a já požádám svého (švédského) zaměstnavatele o nějakou stáž ve Stockholmu. Jen tak na okraj, byty tam stojí ještě o něco vyšší částky než u nás v Praze či Brně v Kč a to je švédská koruna je cca 2,8 Kč.  Obecně to platí i pro ceny, všeho, je to tu zhruba 3x dražší. Ceny v číselné hodnotě jako u nás, ale vynásobit téměř 3x. Takže zase zpátky na zem.

Super vláčný čokoládový dort a karamelový, který chutnal asi něco jako marshmallow s karamelem dohromady. Musím říct, že tyto dortíky jsou jednou z příjemných věcí, která se nám vybaví jako první. Možná je to pro někoho smutné, ale koneckonců, jídlo (samozřejmě, až po wifi) je nejdůležitější potřeba :D a to podotýkám že narozdíl ode mě, co su mlsná jak koza, můj přítel tolik sladké neprožívá.

Hrozná fotka, vtipná momentka, ale musím ji sem dát, přesně vystihuje to "ježiš, už nefoť, už chci ten dort!!"

Pak už jsme se jen tak bezcílně procházeli, malinko zmokli, viděli krásnou duhu a koukli na stockholmský půlmaraton. A ano, větší množství lidí dokáže i ve Švédsku udělat pořádnej bordel, nemyslete si. Jen tu je také hned nastoupena úklidová četa. Pokračování zase příště, snad nevadí, že se tolik rozepisuju, ale jsem zkrátka plná dojmů!

  

Stockholm: day 1

Ahoj všem! Skandinávie je už hodně dlouho můj sen, sice jsem měla v představách nějakej road trip autem třeba na tři týdny, no ale začínáme postupně. Takže dneska vám ukážu report z prvního dne stráveného ve švédské metropoli. Když vidím, kolik mám na telefonu a foťáku fotek, nějak jsem zavrhla myšlenku, že bych se vám zmínila v jednom článku! Doufám, že nálož fotek vám pomůže spolu se mnou nasát zdejší skvělou atmosféru, protože se tu cítím fakt dobře. Kdo se cítí už méně dobře, je moje peněženka, ale o nákladech a cenách sepíšu nejspíš samostatný článek. Teď si nebudem kazit náladu :-)

Je to tak. První fotka je jídlo - a ještě ke všemu burgr. Letěli jsme brzo ráno, pak transfer z letiště, sraz s naším airbnb hostitelem, ubytování a rychle vyrazit za jídlem. Jelikož bylo krásný počasí, rozhodli jsme se jej okamžitě využít k venkovní aktivitě s tím, že muzea můžou počkat na později. Po cestě k naší destinaci jsme narazili na pěkně vypadající zahrádku Bar burger café. Recenze na tripadvisoru nic moc, jak jsem se později koukla, ale nestěžovali jsme si. Vyhřívali jsme se na sluníčku, pozorovali okolní šum a nedočkavě vyhlíželi naši objednávku. Když už dva stoly, co přišly po nás, dostali jídlo a my nic, začli jsme mírně nervóznět. Nedalo mi to a opatrně jsem se zeptala číšnice, jestli je s naší objednávkou vše v pořádku. Spěšně utrousila "yes, it's coming" a odběhla. Za nějakou dobu jsme sice burgry opravdu dostali, ale evidentně na nás zapomněli. S omluvou a nabídkou kávy a zmrzliny zdrarma, takže jsme neměli nejmenší důvod k nespokojenosti. Hlady jsem nezešílela díky tomu, že jsem fascinovaně sledovala stockholmský styl naživo všude kolem. Poté. co jsme si napucli bříška, už nám bylo naprosto fajn a okolní šrumec jsme nasávali při upíjení kávy (zdarma, haha) se sluníčkem příjemně pálícím do zad.

Co se týče toho stylu místních - já byla nadšená, i když pro spoustu Češek by to asi byla nuda. Osobně si myslím, že se máme ještě fakt co učit, abysme ze sebe dostaly ten východní lacinej punc  - když se podívám na naše ulice a ostatně i sebekriticky na sebe. Barvy zde vedou černá, šedá, béžová, holé kotníky (moc se mi líbí, ale prostě pro mě brrrrrr), na nohách nějaké pěkné mokasíny, slip ony, nebo nejčastěji tenisky typu New balance/airmaxy/superstary. A navrch nějaký pohodlný vlněný cardigan nebo pončo či trench. Vím, že u nás se nenajde mnoho fandů této kombinace, ale mě se to taky strašně líbí.  Na ramenou se Švédkám nejčastěji pohupuje nějaký kousek od MBMJ (naprosto neobjektivně schvaluju jako milovnice této značky), Fallabella (neumím posoudit, jestli real, nebo fake, ale aaaaach) a nebo Neverfullka (Vuittonky si mě zatím úplně nezískaly, ale když jsem viděla paní, jak si jede elegantně na městském kole v šedém huňatém kašmírovém cardigadnu a v předním košíku jí sedí Neverfullka v Azuru, dost se mi to líbilo)

Příjemně naladění po obědě jsme se tedy vydali na nádhernou procházku po promenádě směrem ke Skanzenu. Což je takové open air muzeum/zoo/park se zábavou pro děti.

  

Už samotná procházka je prostě úchvatná. Ne nadarmo se Stockholmu říká "Benátky severu". 

Ve Skansenu najdete zrekonstruované typické švédské "domečky", dobové farmy a chaloupky s ukázkou typických řemesel ale také něco jako minizoo se severskými zvířaty jako los, bizon, medvěd, rosomák (věděli jste, že se anglicky nazývá "wolverine"? Já furt že jakej vlkodlak či vlčice, musela jsem si to dát do překladače). Prostředí je opravdu krásné najdete tu zahrádky plné bylinek či růží, jezírka, parčíky...Netřeba dodávat, že tohle je přesně podle mého gusta.

Úžasní tuleni.

Zarostlá chaloupka

I odpadkový koš lze udělat stylově 

"Dobová" cukrárna, ve které jsem úplně viděla, jak si tam jde na koláček a kus lékořice Pipi dlouhá punčocha nebo děti z Bullerbynu. Atmosféru dokreslují vrabčáci, kteří na dvorku hopsají po stolečku a uzobávají nedojezeného skořicového šneka. Jo já vím, v cizí zemi roztomilé, u nás by mě to pěkně prudilo.

Pro unavené nožky přijde lavička v růžovém miniparku pořádně vhod.

Krásná zákoutí parku..

Na lavičce jsme načerpali síly, abychom se mohli vydat na zpáteční cestu, přitom také fotíme další krásná panoramata. A foto nahoře je ještě prosím úplně psycho kolotoč, to by mi museli zaplatit, abych na něj vlezla.

Co mě dostalo? Parádní metro. Některé stanice jsou takové obyč, ale jiné s plastickými "skalami" a spoustou malůvek. To se mi strašně líbí. Aspoň trochu to vyrovná tu neřesťanskou cenu :-)

Doma to neděláme, ale na cestách...take away dinner přišla vhod. A moc mi to chutnalo!

 Doufám, že se vám úvod líbil, pokračování přístě - navnadila jsem vás aspoň trochu?

Jíst Brno vol.2

Ahoj všem,

jak jsem slíbila, dneska vám sepíšu pokračování svého reportu o brněnských restauracích. Jsem moc ráda, že se vám předchozí článek líbil. No nebudu vás napínat a hned ze startu se s vámi podělím o zážitek z nejlepšího burgeru.

Pablo Escobar na Minské

Je stylová hospůdka, pravda, není v úplném srdci města, ale i tak jste tam z České šalinou tak za 10 minut. Restaurace je laděna do jihoamerického stylu - škoda, že nemám fotky interiéru, je to tam vážně moc pěkné a útulné a zároveň nic přehnaného. Kromě burgerů jsou v nabídce mimo jiné taky vynikající rumy a pokud máte jen malý hlad, doporučuju rozpečený hermelín - aneb jak lze úplně jednoduše udělat z obyčejného hospodského jídla mňamku. A teď už k burgeru. Vynikající od housky přes náplň a omáčky až k masu. Od nich jsem okoukala boží trik, který teď z úspěchem praktikuju i na domácí grilovačky - doprostřed burgeru zaplácat oříšek bylinkového másla. Po tepelné úpravě se máslo krásně rozteče ještě podpoří šťavnatost. A i když na to nevypadají, domácí hranolky byly také lahůdka, stejně jako coleslaw. Měli jste tu někdo burger? Také jste byli tak nadšení jako já?

Tohle je jen tak mimochodem, ale ve Frutissimu ve Vaňkovce mají naprosto nejlepší zmrzku, co jsem kdy jedla - dala jsem si s příchutí slaný karamel a kopeček za 25 kaček opravdu stál za to. Slanej karamel je moje postižení, můžu se po něm utlouct. Jen škoda, že tuto vášeň nesdílí i moje okolí. Pak to dopadá tak, že jsem sama snědla půlku mrkvovýho dortu s polevou ze slanýho karamelu. Už jsem vám říkala, že mám chuť na slanej karamel?

Kabaret Špaček na Kopečné

Tohle je taky naše srdcovka. Ať tu máte i názor chlapa, ten můj tvrdí že prý mu nejvíc chutnají burgery tady. No, jsou taky luxusní, pravda, ale pro mě je top Escobar. Každopádně pokud bych měla vypíchnout top 3 burgery, co jsem v Brně jedla, tak by to byl Escobar, Immigrant a tento. Vraťme se ale ke Kabaretu. Jedla jsem tu asi nejlepší polívku svýho života - asijskou kuřecí polévku s rýžovými nudlemi, koriandrem, chilli a zázvorem, kterou si od té doby dělám i doma. Jsou pověstní tím, že prý nemají mražák, takže vše vaří z čerstvých surovin a nemají stoleté železné zásoby alias neidentifikovatelné kostky v mražáku, sem tam hranolka...Místo hranolek tedy dostanete opečené brambory, což ale vůbec nevadí. Mají tu i výborné saláty a jen tak k pivu zapečené nachos. Podnik se nachází v klidné části města hned pod Šilingrákem, posezení na zahrádce je proto velmi příjemné. Vyzdvihla bych taky jejich domácí limonády - dnes je dělá kde kdo, ale zdá se mi, že oni byli jedni z prvních s tak širokou nabídkou a třeba lipová nebo kopřivová je fakt mňamka.

Záhrada café na Údolní

Ne, nemám tam překlep, fakt je to Záhrada. Náš oblíbenej podnik na holčičí dýchánky. Mají tu kromě denního menu, obsahujícího zpravidla aspoň jedno bezmasé jídlo, také široký výběr různých dobrot typu palačinky, slané omelety, saláty s domácím pestem, polévky a neokoukaná bezmasá jídla. Opravdu děkuji dnešní době, že už minimálně v Brně bezmasé jídlo nerovná se smažák. Mají tu výborný salát s kozím sýrem a sladkou balzamikovou redukcí, rovněž jsem odtud odkoukala tip na čočkovou sekanou s ořechy a datlemi. Tato kombinace by mě jen tak nenapadla, přitom to byla strašná dobrota. Samozřejmostí jsou různé domácí limonády, dobré pivo a hlavně posezení na úžasné zahrádce s milou obsluhou. V prostorách zahrádky si taky sami pěstují bylinky, nábytek z palet...mě se tento styl líbí a cítím se tu vskutku útulně. 

Cukrářství Martinák na Slovákové

Bývalý kamioňák, který snil o vlastní cukrárně a sen si splnil? Po přečtení tohoto článku mi bylo jasné, že tam musím. Tady bude recenze nejspíš neobjektivní - jsem člověk, co sežere vše sladké, co před ním neuteče. Takže nevím, co vám budu vykládat. Ale kremrole (fuj, to je hnusný slovo, u nás se tomu říká prostě trubičky) a žloutkové věnečky boží. Makronky jsou už asi taková klasika, tak moc nevím, co k nim říct...ale chutnaly mi všechny. Nejvíc nečekaně ta se slaným karamelem. Jinak cukrárna je malinkatá, pokud chcete kafe a zákusek na místě, dáte si je tam spíše v bufetovém stylu, každopádně v útulném malinkatém interiéru. Já doporučuju vzít si zákusky s sebou a jít si je sníst někam do parku.

Padowetz 

Hospoda přímo v srdci víru nočního Brna - na hlaváku. Schválně, kdo si ještě pamatuje, jaká putyka to dřív byla a kdo tam jako já nejednou klimbal usrkávajíc poslední pivo poté, co si tam našel útočiště, když mu ujel rozjezd? Pro nebrněnské = to jsou noční autobusy. Prý máme rozjezdy jen u nás v Brně, každopádně je to super věc. Pokud se nemýlím, pak to bylo jednu dobu zavřené a teď to celkem nedávno celé zrekonstruovali, aby mohla vzniknout moderní, příjemná hospoda s pěkným výhledem. Z dálky, přes sklo a když nevidíte tu verbež kolem a necítíte ten smrad, vypadá totiž historická budova Hlavního nádraží moc pěkně. Ale teď už k restauraci - nenadchla mě. Ochutnala jsem tam několik typicky hospodských jídel a ani jedno mě teda ze židle nezvedlo. Pokud budete mít chuť na takovou tu klasiku, nacpat si pupek něčím mastným a spláchnout to dobrým pivem, doporučuji jít ke Stopkům. Sice známé, profláklé a relativně drahé, ale tam mě ještě nikdy nezklamali.

U Tesaře na Grmelově

Svoje tipy uzavřu rovněž spíše hospodsky. Protože přeci jsem princezna, vole. Podnik se nachází taky malinko dál od centra (ale opět, šalinou z Hlavasu do 10 minut), v klidné lokalitě. Má velkou zahrádku, nazvat ji klidnou se ale neodvážím, často tu bývá plno a obsluha bravurně kličkuje mezi bandou dětí, řítících se mezi stoly na odrážedlech. Ale proti gustu - já své chlupaté děcko ostatně také beru s sebou :-). Jen pro představu, že všechny mnou předem zmíněné podniky jsou spíše takové malé či menší útulné hospůdky. Co se mi tu líbí, je to, že kombinují "klasika hospodskou kuchyni" s moderními prvky a taky samozřejmě mají dobré pivo, dokonce si u jednoho z pivovarů kousek od Brna nechali udělat svůj speciál. Burger byl fajn a rozhodně mě mile překvapil, protože jsem od něj moc nečekala. Moc dobré mají i různé saláty a líbí se mi, že si tu zpravidla vyberete i bezmasé jídlo, v létě nechybí venkovní grilování. Pro mě je to příjemná, klasická hospoda, která ale nemá punc omšelosti zaseklé někdy v polovině devadesátých let s kuřetem s broskví jako perlou kuchařova umění.

Tak, a je konec:) Co na to říkáte? Myslím, že brzy vyrazím zase někde "jíst Brno", protože mě článek moc bavil. Mimochodem, 18-21. září budou v Brně na Svoboďáku zase slavnosti jídla, takže to se určitě přijdu pěkně nadlábnout. A kde chutná vám?

PS: Díky parnému létu a tím pádem zvýšené konzumaci piva jsem si přes léto vypěstovala pěknej pivní pupek. A taky pivní zadek, to máme jen my holky, víme? Takže pryč s tím a na podzim mě uvidíte spíš někde v hospodě typu salátovej svět.