Stockholm Day 3, 4 + co jsem si koupila?

Ahoj všem! Protože mám ráda dlouhé články se spoustou fotek, rozhodla jsem se smrsknout poslední dva dny ve švédské metropoli do jednoho článku. Důvodem je taky to, že poslední den jsme toho už tolik zajímavýho neviděli, spíš jsme se jen tak procházeli po historickém centru a prošli pár obchodů. Takže doporučuju si před čtením uvařit šálek kafe nebo čaje.

Víte, co vám vyjede jako první, když si na tripadvisoru vyhledáváte co podniknout ve Stockholmu? Číslo 1 je suverénně Vasamuseet. Ačkoli ohlasy jsou plné nadšených výkřiků, nijak zvlášť mě to nelákalo, nebo takto - šla jsem tam spíš ze zvědavosti a taky proto, že přítele to lákalo o poznání více než mě! Jde o muzeum jedné lodi z 18. století, která je narozdíl od desítek jiných z té doby slavná. Čím? Její první plavba byla také tou poslední trvala a pouze pár desítek metrů a poté se potopila.Po více než dvě stě letech byl její vrak vytažen z vody a umístěn do obřího muzea.

Musím ale říct, že ač jsem neměla zrovna vysoká očekávání,  moje vnitřní dítě bylo maximálně uspokojeno. Byla jsem doslova nadšená a hltala všechny expozice a popisky. V muzeu najdete zmapovanou historii lodi od začátku jejího budování až po vytažení vraku a  jeho následnou náročnou údržbu. Mimochodem, díky specifickému klimatu, které je potřeba vytvořit, aby loď byla v maximálním pohodlí, je v muzeu opravdu zima, takže se teple oblečte!

Historické skafandry...creepiness level 1000! Nebo jsem jediná, komu to přijde děsivý?

Model lodi v celé své kráse.

Z fotek to možná tak nevynikne, ale koukat zdola ta tu obrovskou loď - zážitek prostě. Součástí expozice jsou taky různé malby a rekonstrukce. Níže můžete vidět názornou ukázku, jak byla loď pestře vybarvená a pro dokreslení atmosféry se dozvíte také něco o lidských osudech posádky. Mají to vymakaný, postavy vypadají jako živé, přestože samozřejmě spousta informací představují spíše domněnky. 

Jelikož muzeum má asi čtyři patra, strávili jsme tam přes dvě hodiny a jakmile jsme vylezli ven, už se pomalu začal blížit čas oběda. Poučena z minulých dní jsem už nechtěla někde zoufale hladová bloumat, takže jsem si předem našla, kam se půjdeme najíst. Krásná restaurace Blä Porten se nachází v podstatě pár minut pěšky od muzea. Interiér i jídlo jsou takové obyčejné a formou bufetu, zato se mi strašně líbila zahrádka. A také to, že si koupíte kafe a sami si ho dolíváte z konvičky jako známe z amerických filmů. Už jsem psala myslím minule, že tohle kafe je přesně můj šálek :).

Samozřejmě jsme museli ochutnat typické masové kuličky s bramborama a brusinkama. Byla to teda fakt lahůdka, stejně jako ovocná limonáda.

Po dobrém obědě, kafe a dortíku jsme se pěšky vydali směr Djurgarden. Zrovna tam probíhalo něco, což jsem si jakožto neznalec švédštiny samovolně přeložila jako "slavnosti podzimu". Všude spousta lidí, sbírajících drobné kvítky, bludiště, hry pro děcka.

Po chvilce jsme se dostali ke krásným skleníkům, kde bylo možno zakoupit kytky, různé vintage květináče a cibulky od tulipánů,narcisek či hyacintů. Nevím, jestli zde najdu pochopení, ale já tam byla nadšená, jako v ráji. Sice se zatím pořád učím a kdejaká kytka už v mojí péči nepřežila, ale asi to budu mít v sobě. Ta atmosféra mi zkrátka učarovala - všechno tam bylo jednoduše hezký!

Zpátky směrem k centru jsme se vydali okolo vody a kochali se krásnýma barákama v přilehlém okolí. Ten baráček níže je hotová Vila Vilekula! (Jojo, když se řekne Švédsko - co se vám vybaví? Mně Pipi dlouhá punčocha, Děti z Bullerbynu, Ikea a pěkní urostlí chlapi)

Další den jsme zavítali do uliček historického centra Stockholmu - Gamla Stan. Úzké domečky jsou moc roztomilé a některé uličky skutečně až rozkošné, mezi nimi jsou roztroušené malebné a útulné obchůdky s krásnými zbytečnostmi a malé kavárničky. Také už se tu místy nevyhnete davům japonců z foťáky a uličkám přeplněným turisty a obchůdky s typicky kýčovitými suvenýry. Obecně si ale myslím, že co se týče historického centra, má třeba taková Praha daleko více co nabídnout.

  

Stockholm street dogs - fešáci!

Pizza je další sázka na jistotu - byla výborná. Úplně obyčejná a přitom neměla chybu. Zkusím podobnou najít v Brně, Velice nás zaujaly taky těstoviny. Chutnaly tak nějak "česky" - jako od maminky. Ani bych se nedivila, kdyby byl kuchař našinec. Je to hrozně zajímavý, najít v cizí zemi něco, co chutná jako v Česku. A teď už vám jen ukážu pár věcí, které jsem si koupila.

Nejvíc jsem se třepala do Sephory na kosmetiku Marc Jacobs. Nic jsem si ale nevybrala. Možná to bylo taky tím, že jsem si představovala, jak si nechám něco doporučit a bude se mi ochotně věnovat prodavačka. Ani prd, bylo tam celkem živo a musela jsem asi 15 minut systematicky pobíhat po krámě, něž se mi podařilo odchytit prodavačku, protože bez Primed & Poreless pudru jsem fakt odejít nechtěla. Online se shání blbě a chtěla jsem ho už dlouho.

Strašně se mi líbilo v obchodě Gina Tricot. Všechno takové "basic", umírněné barvy a střihy. To mi v našich obchodech chybí, basics kousky jsou buď úplný hadry nebo nesmyslně drahý, nebo se k nim musíte prokousat haldama nějakých šílených kreací. Odnesla jsem si šálu a tričko a to je možná jen dobře, že jsem tam nebyla dýl, líbilo se mi tam více věcí. Dobrá zpráva je, že už za pouhých 5,90 Euro zasílají do Česka.Mají super svetry nebo wrap sukně. Odkaz zde.

Nejlepší džíny na světě? Kdepak Topshop, Hollister. Už mám asi troje, aktuálně jsem si oblíbila modely s vyšším pasem. Cenově vyjdou zhruba na 1200 Kč. Líbí se mi, že narozdíl od 90% džínů pěkně sedí na zadku a neudělá vám z něj rozteklou placku (A jo, jinak vím, že na toto nejsou džíny, ale fitko :)

Bik bok je další pro mě typicky švédská značka. Nic mě nezaujalo, takové Céáčko. Ovšem tahle mikinka byla láska na první pohled, protože je z neuvěřitelně příjemné, měkké látky. 

Možná dobře, že toto u nás není a že jsem díky letadlu měla omezenej prostor v kufru. Tady bych si koupila fakt všechno. Odnesla jsem si utěrky a nejrozkošnější podložky pod skleničky.

Po dlouhé době jsem si koupila dva šampuky z Lush a moje nadšení nezná mezí. Montalbano žlutý pro lesk a v plechovce růžový Jason and the argan oil. Provoní celou koupelnu a mám konečně vlasy opět pod kontrolou!

Tak co, dočetl to někdo až sem? Pokud ano, děkuji a gratuluji, těším se na vaše komentáře!

Bourjois shine lipstick Sunset peach

Ahoj všem!

Se rtěnkama to mám tak. Většinou se probudím s tím, že potřebuju nějakou určitou barvu a hned se ji pokouším shánět. A nebo prostě potřebuju nějakej odstín a nevím jakej, protože je trošku rozdíl mezi tím, jak si představuju, že mi bude slušet (asi jako Kayture s jemným obličejíkem a plnými šťavnatými rty) a tím, jak na mě skutečně vypadá (bože, hrůza). Proto jsem polkla pilulku hořkosti a uznala, že si nebudu kupovat nude rtěnky, protože mi prostě nesluší! Moje rty jsou od přírody relativně pigmentované a nepatřím mezi úplně světlé typy, proto co je pro spoustu lidí nude, vypadá na mě jako bych byla oživlá mrtvola. Já musím mít prostě jinou "nude", musím mít tu svou neutrální barvu, zkrátka o odstín tu ani nejde, ale o ten výslednej efekt. Moc hezké odstíny toho, co mi skutečně sluší, dělá Estée Lauder, jejich rtěnky jsou pro mě klasika a navíc příjemné na rtech.

A schválně - víte, jakou barvu rtěnek nesnáším? Oranžovou. broskvovou. Dobře, nenávist je možná silný slovo, ale zkrátka nikdy mě v obchodě nezaujmou. Proto jsem si ťukala na čelo, když jsem si vybrala na eshopu Elnino právě tento odstín - Bourjois Shine Edition v odstínu Sunset Peach! (Aneb levnější verze Chanel Rouge Coco shine?) Ale nezbláznila jsem se, spíš se zdá, že už se začínám (konečně) trochu líp poznávat a vytuším, co mi sedne. 

Protože prostě léto, zatoužila jsem po něčem lesklejším. Vím, že leskům současná "doba matová" moc nepřeje, ale mě si matné produkty na rty úplně nezískaly. A k horkým dnům a lehce opálené pleti trochu té záře prostě pasuje! Rtěnka má texturu přesně takovou, jakou byste čekali. Je velmi lehká, až gelová, neskutečně příjemně se nanáší  a  je přiměřeně lesklá. Barva je broskvově růžová a není plně krycí, proto zaručuje spíše přirozený efekt. Výdrž je pochopitelně přímo úměrná vlastnostem rtěnky, není to dlouhotrovající krémovka. Jsem s ní strašně moc spokojená, přesně splnila takové ty představy, které ani nevíte, že vlastně máte. Jedinou nevýhodou je pro mě absence nějaké pěkné vůně.

Zde mi posloužila sestra jako model, abyste měli srovnání, jak vypadá rtěnka na světlejším typu pleti.

Rtěnku můžete zakoupit za cca 160 Kč např. zde na Elnino.cz. Bourjois Shine edition lipstick. Chtěla bych moc poděkovat za poskytnutí produktu k recenzi zastoupení parfumerie.

Stockholm Day 2

Druhý den nás švédská metropole probudila ne úplně přívětivým počasím. Jako – ne že bych si chtěla stěžovat, počasí nám vyšlo nadmíru super, nemrzli jsme, zažili jen jednu krátkou přeháňku a jinak sluníčko, ale co si budem vykládat, člověk je po letošním létu dost namlsanej a sluneční svit je droga návyková.

Rozhodli jsme se vybarvit si lehce pošmournou sobotu návštěvou výstavy fotek „Fotografiska“. Když jsem si na Tripadvisoru vyjela návrhy aktivit ve Stockholmu, bylo mi jasný, že tohle nesmím minout. Jsem jen takový nadšený amatér, vlastně fotografiím prd rozumím, holka, co má ráda pěkné věci. Vystáli jsme si frontu, která naštěstí rychle ubíhala a po vypláznutí asi 200 SEKů za oba jsme byli vpuštěni dovnitř, v době naší návštěvy byly k mání tři různé expozice.

První patro byla taková moderna – slavné modelky, různé abstraktní a šílené fotografie, některý pro mě správně creepy, jiný až, bože, prostě úchylný. Ale jako celek – líbilo.

Hmm,co by na tohle asi řeklo konturovací gestapo?

Ve druhém patře se nám rozevřely úplně nové obzory, fotky zvířat z prostředí Afriky od Nicka Brandta, a já u některých otevřela pusu údivem. Jedním slovem krása a přesně můj šálek kávy. Musím říct, že zde i můj partner značně pookřál, neb fotografie modelek se záměrně vyretušovanýma prsama a genitáliemi ho úplně nenadchly. 

Mě obzvlášť zaujaly tyto fotky "mumifikovaných" zvířat u jezera Natron v Tanzánii. Tento jev prý způsobuje extrémně zásadité prostředí a vysoká koncentrace uhličitanu sodného. Autor prý jejich mrtvolky vzal a naaranžoval do pozic, jako by byly živé. 

Ve třetím patře nás uvítala skromná výstava s názvem „untold stories“. Fotky na mě rovněž docela zapůsobily, měly pro mě hloubku a autorce se povedlo nafotit opravdu oduševnělé záběry, i když to Tom zlehčoval svýma poznámkama typu „to je jasný, ta paní tam v rožku zvrací“, to mi přišlo fakt vtipný. Nejvíce se mi do paměti vryla tato fotografie, stejně jako některé obrazy je důmyslně vyfocená tak, že ať se koukáte z jakéhokoli úhlu, paní vás stále upřeně sleduje. Tak trošku brr. Celkově se mi moc líbila různorodost vystavovaných záběrů a rozhodně bych ji doporučila dále.  

Jakmile jsme opustili výstavní budovu, zdá se, že se počasí trošku umoudřilo a vítr se zklidnil. Musela jsem mít nějakou fotku z přístavu „a pak že sme letos nebyli u moře“.

Následující řádky budou o tom, proč se ode mě nedozvíte tipy na super fancy místa, které radí tripadvisor. Vzhledem k tomu, že jsme se v centru pohybovali převážně pěšky, jedli jsme spíše někde při cestě než abychom se cíleně vydali za restaurací tři kiláky zacházkou. Podle recenzí mě ale doslova nadchla veganská asijská restaurace Lao Wai. Ostatně proč ne, pěkně se tu projdem okolo přístavu a zajdem si tam, zatím jsme ještě neměli moc hlad. Za 40 minutek jsme tam.  Nakonec se ze 40 minut vyklubalo něco přes hodinu, navigace několikrát přepočítala trasu a my už tentokrát s jazykama na vestě a hladovým břichem nedočkavě vyhlíželi, na jakým rohem se hospůdla objeví. Hm, objevila, přestože nenápadné dveře jsme prvně přehlédli. Akorát mě nenapadlo si přečíst na netu o omezené otevírací době. V sobotu měli otevřeno asi až od 5 a to byly tak dvě. Tímto jsem se rozhodla vykašlat se na nějaké honění se za jídlem, zapadli jsme do nejbližší thajské restaurace a já svůj trpící žaludek nakrmila výborným krevetovým pad thai.

Hlad jsme měli tak velký, že jsme po nějaké době relaxace po jídle naznali, že se rovnou přesuneme někam na dortíček. Při neúspěšném honu na Lao Wai jsme míjeli kavárničku  Cafe 60 se sympatickými zákusky, proto jsme se nenechali dvakrát přemlouvat.  Dali jsme si čokoládový dortík a druhý se slaným karamelem. Oba jsme se shodli, že to byly nejlepší dortíčky v našem životě – vážně, ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na to vzpomenu a jestli něčeho lituju, tak že jsme tam nešli vícekrát.  Pozdeji jsem v recenzích zjistila, že nic moc, lidi si stěžovali na obsluhu a místo. Je pravda, takový docela retro, ale já si tam připadala tak nějak docela stylově, každej talíř jinej, pořádnej ikeáckej hrnek překapávanýho kafe a k tomu jsme si děsně důležitě listovali švédskýma novinama a plánovali, jak si tu koupíme byt a já požádám svého (švédského) zaměstnavatele o nějakou stáž ve Stockholmu. Jen tak na okraj, byty tam stojí ještě o něco vyšší částky než u nás v Praze či Brně v Kč a to je švédská koruna je cca 2,8 Kč.  Obecně to platí i pro ceny, všeho, je to tu zhruba 3x dražší. Ceny v číselné hodnotě jako u nás, ale vynásobit téměř 3x. Takže zase zpátky na zem.

Super vláčný čokoládový dort a karamelový, který chutnal asi něco jako marshmallow s karamelem dohromady. Musím říct, že tyto dortíky jsou jednou z příjemných věcí, která se nám vybaví jako první. Možná je to pro někoho smutné, ale koneckonců, jídlo (samozřejmě, až po wifi) je nejdůležitější potřeba :D a to podotýkám že narozdíl ode mě, co su mlsná jak koza, můj přítel tolik sladké neprožívá.

Hrozná fotka, vtipná momentka, ale musím ji sem dát, přesně vystihuje to "ježiš, už nefoť, už chci ten dort!!"

Pak už jsme se jen tak bezcílně procházeli, malinko zmokli, viděli krásnou duhu a koukli na stockholmský půlmaraton. A ano, větší množství lidí dokáže i ve Švédsku udělat pořádnej bordel, nemyslete si. Jen tu je také hned nastoupena úklidová četa. Pokračování zase příště, snad nevadí, že se tolik rozepisuju, ale jsem zkrátka plná dojmů!