Where have I been?

Ahoj všem!

Asi jste si všimli, že více než dva měsíce jsem blog nechala ležet ladem a vypařila se jako Serena Van der Woodsen. Sama pořádně nevím, proč se tak stalo. Zkrátka nebyla ta správná chuť a motivace, začala jsem pochybovat o celým (nejen) českým světu blogování. Vždycky jsem byla typ, který psal pro radost, nemám obličej a postavu panenky a nepotřebuju si honit ego tisíce pochvalnými komentáři, když do článku dám pět selfíček a mimochodem  se zmíním, že ta rtěnka je fajn, samozřejmě si ji kupte. Takže mě nijak zvlášť nepoznamenalo, když se globálně čtenost a počet komentářů znatelně snížil. Óchaři a áááchaři se pomalu, ale jistě přesunuli na instagram, nebo ještě jinak, kdo dneska nevloguje, jakoby nebyl. Obal a obrázek prodává, až jsou to předražený plastový náramky , nesmyslný detox čaje, plavky, hnusný hodinky. Tytam jsou doby, kdy byl člověk s high end kosmetikou za exota, že si kupuje tak předražený věci. Kdo dneska nevlastní něco Clinique, Chanel nebo Benefit, může se jít zahrabat. Pokud nepostujete na blog minimálně dvakrát do měsíce fotky z blogerských akcí s miniburgerama, makronkama a zářivými úsměvy nových blogo bffs, jako byste nežili. A je jedno, jestli se prezentovala barva na vlasy, kterou dotyčná ani nepoužije, žvýkačky nebo prací prášek. Která dvacetiletá holka nenavštíví za léto několik evropských a minimálně jednu exotickou destinaci, není dost cool. Jéé, já su tak ráda, že můžu použít důchodcovskou frázi „za nás to nebylo“.  Nechápejte mě špatně, nejsem hater a sama tyto blogy pravidelně a ráda čtu a jejich autorky jsou mi sympatické. Není to ani nic osobního proti bloggerkám, které se v článku najdou. Ostatně - i já jsem svým způsobem jedna z nich.

Jo, taky jsem nechala jsem se nalákat na Casting Sunkiss jelly a s výsledkem jsem vcelku spokojená/chesekáke/nejlepší balzám na ruce na noc/miluju náramky. Hm, ale z toho s písmenky jsem teď ztratila a nemůžu najít zrovna "P". Super, že :D

Jen jsem začala přemýšlet, jestli je to takhle dobře. Kde se vytratila ta radost z toho, sdílet se svými čtenáři novinku, na kterou jsem náhodou narazila a ne že mi ji někdo poslal? Najdete na českých blozích wishlist nebo tipy na dárky, který neobsahují affiliate linky? Hm, těžko. Ne, že by mi díky mé neaktivitě zrovna chodilo deset nabídek ke spolupráci týdně, ale k mýmu údivu pořád chodí. A já jsem se rozhodla je radikálně omezit. Vidím na jiných blozích, že je to jednoduše cesta do pekel. Pak mi došlo, že není řešením fňukat, vypsat si srdíčko nějakým tím menším hejtem, jako to máme my Češi ve zvyku. Uvědomila jsem si, že pokud chceme něco změnit, musíme začít u sebe a ne jen blbě kecat. Pokusím se proto svůj blog vést tak, aby vypadal k mé spokojenosti, jako blog, kterej vždy sama u ostatních s nadšením otevřu.

No a jak se jinak mám? Samozřejmě, důvod mé neaktivity bylo všechno ke všemu. Počínaje hektickým obdobím v práci, kdy jsem i doma spíše než bloglovin otvírala služební noťas a tak jsem ve volných chvílích zdrhala daleko od elektroniky. 

Za jaro a léto jsme s Evelou nachodily desítky a desítky kilometrů po lese, zároveň nám přibyl nový „člen“ rodiny – Eddie. Eda je taky nalezenec, kterého si pořídili přítelovi rodiče. Podobnost s Evelin čistě náhodná, asi osud. Přesto, že jsem pořízení psa dlouho a pečlivě zvažovala, samotná Evelin konkrétně se ke mně dostala poměrně impulsivně a náhodně a podobně se nám připletl do cesty i Eda. Takže náš život je zase o něco veselejší!

A taky si čím dál víc uvědomuju, že to nejkrásnější léto se dá zažít tady a člověk nemusí nikam jezdit. Chybí mi letní prázdniny. Koupat se v řece nebo rybníku, odhánět z deky mravence a usrkávat točenou limču a nemyslet na to, kolik éček v ní je. Cítit parný letní vzduch z stoupající z rozpálených luk a tavící se asfalt. Procházet se tropickým podvečerem pod růžovým nebem, vzduchem prosyceným intenzivní vůní zralého obilí. Při bouřce sedět na zahradě pod střechou a za zvuku bubnování deště si užívat příjemné ochlazení. Večer si u ohně opíct špekáčky. Jen tak sedět večer na chatě na terase, poslouchat cvrčky a šumění lesa s pivem v ruce a sepisovat článek na blog. Fotit a vytvářet. Zavařovat zásoby na zimu. A taky prostě nemít na každej den trapně plán. Kolik toho musím zase vidět, kam zajet. Jezdit jen na spontánní výlety po okolí a užívat si krásy vlasti. 

Ze mě snad jednou bude romantička (ale kdežeeee, Román Tyčka je můj manžel:D) Pozn. moje oblíbená písnička od Horkýže slíže, kdo nezná.

A všechny výše zmíněné věci se snažím toto léto prožívat a jsem moooc spokojená. Hm, a co si budem vykládat, absenci „pořádné“ dovolené si moje nákupychtivá hlava vyložila jako jasnej pokyn brát slevy útokem. Ale v průběhu prázdnin mě ještě kromě dlouhých hodin prosezených v kanclu čeká také nějaká ta cesta, takže určitě budu stále dokumentovat! A nebojte se, kromě krajinek to určitě bude obsahovat foto kávy a makronku v nějaké cool hipsterské kavárně, na kterou blahořečí na tripadvisoru. :-)

 Zmrzky - ta vpravo z Fruttissima z Vaňkovky s příchutí slaný karamel - bomba! / západovka / burger je klasika

Pálava, vodní hrátky a moje závislost na salátu s řepou a kozím sýrem

Vinařství u Kapličky a perfektní rozlučka se svobodou

Výletování, kamarádčina skvělá svatba no a romantika, protože jaro a léto by mělo bejt celej rok. No ne?